Než se narodíme, musíme ještě jednou projít celou evolucí lidského rodu. Po početí jsme jediná buňka, oplodněné vajíčko, které  v dalším vývoji projde všemi stadii přeměn od ryb přes plazy k savcům, až se nakonec stane člověkem.

Tělíčko novorozence je velice pružné a kosti lebky jsou jako ostrůvky, jež mohou měnit místo. Jakmile dítě projde porodními cestami, jeho plíce se přirozeně roztáhnou a začne dýchat. Tlak, jímž plíce působí na páteř, zase aktivuje kraniosakrální rytmus. Kraniosakrální rytmus je projevem mohutného čerpacího systému v našem mozku a míše, jenž je hnací silou rozvoje mozku a celého těla.

Při porodu dochází také k tzv. porodnímu zážehu. Porodní zážeh je konečným stadiem vtělení, kdy se novorozenec odděluje od matky. Souvisí s hnací silou a působností, s tím, že je oheň života směřován ven do nového světa. Porodní zážeh je přímým projevem našeho trvalého zmocnění být tady, vtělit se a procházet životem.​

Kde mohou nastat problémy?

Fyzické problémy nastávají zejména tehdy, nemůže-li se tělíčko plně rozvíjet. Mimořádné tlaky a jejich náhlé uvolnění při porodu mohou způsobit přesuny některých kostí a zablokovat tak nervové dráhy nebo krevní cévy. Nejnáchylnější k problémům jsou pochopitelně lebka a krk, jež během porodu slouží jako beranidlo. Kromě toho bývá stlačena a mírně přetočena i páteř. Některé problémy dokáže dítě často vyřešit samo. Třeba při kojení bývá síla sání taková, že napětí v kostech čelistí a lebky leckdy povolí a ony zaujmou své přirozené místo.

Lebeční kosti mohou během porodu klouzat jedna po druhé, mohou se tak poddat většímu tlaku. Jejich růst ovšem není u konce. Proto jsou mezi kostmi poměrně velké mezery, tzv. fontanely. Zůstanou-li některé kosti blokovány, je růst mozku narušen a s ním i řádné fungování těla jako celku. Úkolem kraniosakrálních terapeutů je dopomoci k uvolnění kostí a k nápravě nežádoucího stavu.

Nejzranitelnějším místem je spodina (báze) lebeční. Tudy do lebky vstupují a zase z ní vystupují nervové dráhy a krevní cévy a mezi nimi tlustý svazek nervů, jemuž říkáme mícha. Na tomto místě najdeme také jeden dobře známý a snadno zranitelný nerv – bloudivý nerv, nervus vagus. Ten zajišťuje, aby všechny orgány fungovaly volně a bez napětí. Vedle bloudivého nervu procházejí tímto otvorem rovněž nervy, jež napínají a uvolňují svaly šíje, resp. krku.

Naše tělo se někdy přizpůsobí a naučí s těmito problémy žít, ale není to právě nejlepší start do života, jak by mohli vyprávět rodiče „ukřičených“ dětí. Později mohou tyto drobné problémy vyvolat hyperaktivní chování dítěte, jež se občas promění v učiněné peklo.

Zdroj: Jemným dotykem, Etienne Peirsman, vydala MAITREA 2015